Poštovní kuriozity #1 – Děti doručované poštou

Začátek 20. století přinesl mimo jiné i rozvoj poštovních služeb – 1. 1. 1913 začala americká pošta oficiálně doručovat i balíčky a velké zásilky a tím změnila život amerických domácností ve městech a hlavně na venkově. Prosperovaly samozřejmě více i společnosti, které zaznamenaly větší poptávku po svých výrobcích. Tato inovace však přinesla i nezamýšlené důsledky – někteří rodiče totiž začali své děti posílat poštou.

„Když se to stalo, hned o tom psaly noviny, pravděpodobně proto, že to bylo tak roztomilé,“ sdělila Jenny Lynchová – historička poštovních služeb Spojených států amerických.

Jen pár týdnů poté, co započalo doručování balíčků, rodiče z Ohia jménem Jesse a Mathilda Beagle „poslali“ svého osmiměsíčního syna Jamese jeho babičce, která žila pár kilometrů od nich – v Batavii. Podle historičky Lynchové, James jen o chlup nepřekročil 11 librový hmotnostní limit pro balíčky a „poštovné“ stálo jeho rodiče jen 15 centů (ačkoli ho i pojistili za 50 dolarů). O události brzy psali noviny a v příštích několika letech se sem tam objevil podobný případ.

19. února 1914 započal slavný příběh, ve kterém byla čtyřletá dívka jménem Charlotte May Pierstorff „zaslána“ vlakem ze svého domu v Grangeville ve státě Idaho do domu svých prarodičů asi 73 mil daleko. Její cesta se stala tak legendární, že byla dokonce zachycena v dětské knize Mailing May.

„Poštovné bylo levnější než lístek na vlak,“ poznamenala k této události historička Lynchová.

Naštěstí se ukázalo, že na cestě malou Charlotte doprovázel její strýc, který pracoval jako úředník pro železniční poštovní službu. Je pravděpodobné, že jeho postavení přesvědčilo místní úředníky, aby poslali malou holčičku spolu s poštou.

Celý příběh May není podle Lynchové úplně přesný. „Dle předpisů v té době byla jediná zvířata, která bylo možné zaslat poštou, včely a brouci. V záznamu o přepravě May se píše, že byla poslána pod hmotnostním limitem pro kuřata, ale ta byla ve skutečnosti povolena až od roku 1918.“

V průběhu let se dařilo i jiným rodičům příležitostně poslat své děti poštou, a to především díky venkovským dělníkům, kteří to až tak neřešili. Nakonec, 14. června 1920, několik novin včetně Washington Post, New York Times a Los Angeles Times, vydalo článek o oficiálním prohlášení poštovních úředníků, že děti již nemohou být posílány poštou.

Přestože se na přepravu dětí může nahlížet jako na neschopnost nebo nedbalost ze strany poštovních dopravců, Lynchová to vidí spíše jako příklad toho do jaké míry se venkovské komunity spoléhaly na místní poštovní úředníky a s jakou důvěrou se na ně obracely.

„Poštovní doručovatelé byli důvěryhodní služebníci, a existuje pro to i spousta důkazů. Vypovídají o tom příběhy venkovských dopravců, kteří přepravovali děti a starali se o ty nemocné. Dokonce i teď zachraňují životy, protože jsou někdy jedinými osobami, které každý den navštěvují vzdálenou domácnost. “

Zdroj: https://www.smithsonianmag.com/smart-news/brief-history-children-sent-through-mail-180959372/

Další články:

• STS a 2FABE – Městská legenda, nebo ověřená metoda posílání pošty zdarma?
• Putovní výstava poštovních známek Adolfa Borna
• Olympijský postcrossing
• Novinky v pohlednicovém světě – únor 2020
• Říjnová emise známek 2015